Naše hospůdka

Pár slov k otevření pohostinství v Haňovicích

Tak jsme se v Haňovicích konečně dočkali. Právě dnes 16.6. roku 2006, předáváme našim občanům veledůležitý objekt k užívání. Je to zadaptovaná, zmodernizovaná Kolmanova hospoda, před 18 lety oblíbené to středisko veřejného života.

Jak to bylo od počátku. Obec odkoupila tento dům od posledního majitele s úmyslem, aby se po úpravě mohla zrušit zcela nevyhovující provizorní hospoda provozovaná v předsálí kulturního domu. A tak na jaře roku 2005 vešla obec v jednání s Pivovarem Litovel a.s. ve věci rekonstrukce koupeného domu, bývalé Kolmanovy hospody. Na podzim téhož roku byla mezi obcí a pivovarem podepsána smlouva o realizaci a spolufinancování tohoto projektu. O celou akci a následnou realizaci se především zasloužil obchodní ředitel Pivovaru Litovel Ing. Tomáš Halouska, který se velmi v této věci angažoval. Výsledek tohoto snažení Vám dnes představujeme.

            Jistě Vás bude zajímat, jaká je historie domu č. 30, který i po úpravách si ponechal zvenčí svoji původní podobu. Patří mezi nejstarší objekty v obci a vždy podle historických pramenů se v něm provozovala živnost hostinská.

Podle přímého posledního dědice hospody, Jožky Kolmana roč. 1927, tento dům patřil původně vrchnosti. V roce 1781 zakoupil nemovitost prapředek rodu Kolmanů Johan, od jistého Tomáše Nedopila, rychtáře z Choliny a provozoval v ní živnost pohostinskou jak již bylo zmíněno dříve. V rodě Kolmanů se tento dům pak vždy dědil z otce na syna. Jak šel čas, vystřídali se na tomto místě další dědicové, až do doby, kdy se po svém otci Vincencovi, stal dědicem otec Jožky Kolmana - František (nar.1865). Hospodu po svém otci v roce 1895. V roce 1904 se oženil s Annou rozenou němcovou. Hostinský František Kolman zemřel v roce 1950, kdy se dožil 85 let. Jeho žena Anna zemřela v roce 1962.

            Manželé Kolmanovi měli 6 dětí, syn Bedřich narozený v r. 1913 se věnoval živnosti od roku 1931 ještě za života svého otce. Profesi hostinského opustil v padesátých letech, kdy vládla doba normalizace. Bedřich zemřel v roce 1998.

V letech 1948-1949 došlo k opravě provozovny a v zápětí na to v roce 1950 přešla hospoda pod Spotřební družstvo jednota. V této provozovně se stala vedoucí mladší sestra Bedřicha – Hedvika Kolmanová (r.1921) a působila jako hostinská pod Jednotou až do roku 1988 ve kterémžto roce také zemřela, bylo jí 67 let.

Protože obec zůstala bez hospody, vyřešili situaci tehdejší zastupitelé tím, že přesunuli hospodu do zcela nevyhovujících prostor ve vestibulu kulturního domu a zůstala tam právě do dnešních dnů, kdy otevíráme novou moderní „Restauraci u Kolmanů“.

….Některým lidem v obci se nelíbí název Restaurace. Patří k nim i bývalý majitel Jožka Kolmana a kronikářka obce Voříšková z jednoho důvodu. Jsme malá obec, v restauraci se počítá i s kuchyní. Ta, v případě, že s prosadí, se neuživí. Nejsme na trase s čilým provozem. Pro obec která nemá ani 500 obyvatel se hodí název hospoda a z ústy ke starému rodu Kolmanů – „Hospoda u Kolmanů“.

Ale ještě trochu historie. Jen v krátkosti bych se chtěla zmínit o dalších dvou hospodách, které zde v obci působily.

Na dolním konci to byla „Hospoda u Havlínů“ v č. 50. Zde se hrávala divadla a aktéři byli členové hasičského sboru. V prvním patře byl poměrně velký sál s jevištěm. Sloužil i k tanečním zábavám a plesům. Poslední zábava u Havlínů se konala 4. května 1946.

Ta druhá byla na Kluzově č.8 (dnes u manželů Hynkových). Tato hospoda fungovala od roku 1950. Skončila proto, ž poválečné vedení státu, podle sovětského vzoru, tvrdě likvidovalo soukromé podnikání a majitelé těchto malých živností odmítali začlenění do komunálních podniků a proto většinou skončili a přešli do jiných zaměstnání.

Mnohé z Vás asi překvapí zpráva, že v 17. až 18. století měla většina obcí své vlastní tzv. Rodinné pivovary, protože pivo se nesmělo dodávat na delší vzdálenosti z toho prostého důvodu, že hostinští nebyli vybaveni chladícím zařízením. Lahvové pivo ještě nebylo na trhu a tak se prodávalo v hostincích v místě výroby piva a odnášelo se ve džbánech nebo se pilo přímo ze sklenic u výčepu.

I Haňovice  měly svůj pivovar. Když kolem roku 1550 získali část Janovic bratři Jáchym a Bernard Zoubkovi ze Ždětína, začali v Haňovicích vařit pivo a dělat slad. Jako poslední, který vařil v Haňovicích  pivo, byl továrník Otto Winter a jeho potomci, kteří se ale neudrželi v konkurenci, která nastala po zřízení rolnického pivovaru v Litovli a pivovar byl v obci zrušen.

Další hospoda, které se říkalo „haňovská“ , byla postavena tehdejšími majiteli Haňovic  pány ze Zástřizlí. Stála na cestě ze Senice do Litovle (cestě se říkalo prostějovská) a sloužil jako cesta formanská. Do této hospody se dováželo pivo právě z Haňovic a to bylo příčinou sporu mezi Haňovicemi a Litovlí, protože pivní mok se dovážel z větší vzdálenosti, než povolovaly tehdejší zákony o vaření a rozvozu piva. Protože haňovští nechtěli ctít zákon již dříve jmenovaný a dodávali do této hospody i nadále, jak píše kronikář, 1.6.1677 po neúspěšném vyjednávání, vyzbrojeni motykami, vyrazili Litoveláci k Senici a hospodu zbořili. Spor byl úředně urovnán dne 18. října 1678, Litovel ustoupila a souhlasila se znovu zřízením hospody a při ní i kovárny v místě, kde dříve stávala ta původní.

A co říci závěrem.

Obec Haňovice děkuje všem, kteří se o toto dílo zasloužili. Především vedení Pivovaru a.s. Litovel a jeho obchodnímu řediteli Ing. Tomášovi Halouskovi, zaměstnancům stavební firmy Mikmek Luká a všem občanům, kteří pracovali na stavbě brigádnicky.

Novému nájemci přejeme, aby se v nové hospodě u Kolmanů dařilo a našim štamgastům, aby si nové prostředí oblíbili a rádi sem chodili. Ať můžeme po čase říci „dobré dílo se podařilo“ ke spokojenosti nás všech.

Sepsala: kronikářka Věra Voříšková

„Přepsal: Thomas :o)“